85 % Čechů chce jádro. A teď přijde účet za soběstačnost

V jedné internetové frontě dotazů se klidně potká „Za kolik se v Praze prodávají menší byty?“ s větou „Jsme z Brna a brzy čekáme přírůstek do rodiny“. A hned vedle toho otázka, odkud bude za deset let proudit elektřina. Zdánlivě nesouvisející věci. Jenže přesně takhle lidé energetiku řeší. Ne v tabulkách ministerstva. Doma u kuchyňského stolu. Vedle hypotéky, nájmu, školky, účtů a rozhodování, jestli se vyplatí fotovoltaika na střechu.

Nový průzkum Ipsos pro ČEZ ukázal číslo, které by ještě před pár lety vyvolalo slušnou hospodskou hádku. Podpora jádra v Česku dosáhla 85 %. Energetickou soběstačnost považuje za nezbytnou 97 % lidí. To už není názor jedné technokratické bubliny. To je skoro národní konsenzus. Češi se zkrátka dívají na elektřinu podobně jako na vodu z kohoutku. Má téct. Má být dostupná. A ideálně nemá záviset na tom, kdo se zrovna s kým pohádal za hranicemi.

Jádro už není sprosté slovo

Ještě nedávno se debata o jádru tvářila jako věčný spor dvou táborů. Na jedné straně beton, Temelín, Dukovany a helmy. Na druhé straně solární panely, komunitní energetika a představa, že každý panel na střeše je malá energetická revoluce. Realita roku 2026 je mnohem méně ideologická. A tím pádem zajímavější.

Podle květnového průzkumu Ipsos podporuje jadernou energetiku 85 % Čechů. To je rekord. Výzkum proběhl na reprezentativním vzorku 513 respondentů starších 18 let na přelomu března a dubna 2026. Není to obří akademická studie, ale jako barometr nálady funguje dobře. Navíc zapadá do dlouhodobějších dat. CVVM už v roce 2025 uvádělo, že s využitím jádra pro výrobu elektřiny souhlasí téměř tři čtvrtiny respondentů.

Důvod není žádná láska k uranu jako takovému. Češi nejsou národ reaktorových romantiků. Spíš mají dobrou paměť. Energetická krize z let 2021 až 2023 ukázala, že cena elektřiny není abstraktní graf. Je to položka v rodinném rozpočtu. Je to tlak na firmy. Je to otázka, jestli obec zaplatí veřejné osvětlení, bazén a školu bez toho, aby musela škrtat jinde. Jádro v tomhle příběhu působí jako zdroj, který sice není levný na postavení, ale nabízí stabilitu. A stabilita je dnes luxusní zboží.

Soběstačnost jako česká posedlost

Nejsilnější číslo z průzkumu není 85 %. Je to 97 %. Právě tolik lidí považuje za nezbytné, aby si Česko zachovalo energetickou soběstačnost. Tady už nejde jen o preference zdrojů. Jde o pocit bezpečí.

Respondenti se obávají, že závislost na dovozu elektřiny by znamenala hlavně vyšší ceny. To uvedlo 66 % lidí. Dalších 54 % vidí riziko v nestabilních dodávkách. Pro 31 % by ztráta soběstačnosti znamenala přímé ohrožení bezpečnosti státu. To je hodně silná formulace. Elektřina se v očích veřejnosti posunula ze škatulky „technická infrastruktura“ do škatulky „strategická obrana“. Bez fanfár, bez uniforem, ale velmi jasně.

ERÚ přitom za rok 2025 uvedl, že Česko zůstalo čistým exportérem elektřiny. Netto spotřeba stoupla na 59 TWh, výroba rostla o 3,2 % a přeshraniční saldo dosáhlo 7,4 TWh ve prospěch vývozu. Na papíře to vypadá uklidňujícím dojmem. Jenže výhled je horší. Uhlí bude z ekonomických i emisních důvodů odcházet rychleji, než se mnozí politici tváří. Spotřeba poroste kvůli elektromobilitě, tepelným čerpadlům, datovým centrům a elektrifikaci průmyslu.

ČEPS ve svých hodnoceních zdrojové přiměřenosti opakovaně upozorňuje, že po útlumu uhlí může Česko narazit na nedostatek domácí výroby. Lidově řečeno: dnešní exportní pohodlí nemusí vydržet. A veřejnost to cítí. Možná nezná zkratku LOLE. Možná nikdy neotevřela zprávu MAF CZ. Ale velmi dobře ví, že spoléhat se na sousedy v době, kdy budou mít sami málo, je plán na úrovni „nějak to dopadne“.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Jádro a soláry nejsou nepřátelé

Z průzkumu Ipsos vyčnívá ještě jeden důležitý detail. Češi nechtějí energetiku postavit jen na jednom zdroji. Synergii jádra a obnovitelných zdrojů podporuje 74 % lidí. V novějším červencovém výzkumu Ipsos k roli státu v energetice podporovalo kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů 72 % respondentů. To je zásadní zpráva pro politiku i byznys.

Jádro má dodávat stabilní základ. Soláry, vítr, biomasa, bioplyn a flexibilita mají krýt proměnlivou část spotřeby. Baterie a agregace flexibility mají pomoci ve chvílích, kdy je výroby moc nebo málo. Zní to technicky, ale v praxi jde o jednoduchou věc. Elektřina se musí vyrábět tam, kde to dává smysl, a spotřebovat ve chvíli, kdy je dostupná. Starý model „velká elektrárna vyrábí, pasivní zákazník platí“ se rozpadá. Pomalu, ale jistě.

Tady do hry vstupuje sdílení elektřiny. Pokud má někdo fotovoltaiku na domě v Brně, ale část výroby nespotřebuje, může ji v rámci pravidel poslat jinam. Do jiné vlastní nemovitosti, členům rodiny, nájemníkům, firmě nebo komunitě. Pravidla sdílení řeší Elektroenergetické datové centrum a registrace skupin běží přes jeho informační systém. ERÚ k tomu zveřejňuje metodické informace i pravidla pro společenství.

Praktický rozcestník najdou domácnosti například na stránce sdílení elektřiny. Pro rodiny, které řeší spotřebu mezi bytem, domem a chalupou, dává smysl projít i přehled pro domácnosti. A kdo má vlastní výrobnu, tomu pomůže stránka pro výrobce FVE. Nejde o náhradu velké energetiky. Spíš o její chytřejší doplněk. A právě v tom je pointa.

Co z toho má domácnost, firma nebo obec

Energetická soběstačnost zní vznešeně. Jenže lidé se nakonec ptají jednoduše: kolik mě to bude stát a co z toho budu mít? Tady je dobré rozlišit tři úrovně.

Domácnost chce hlavně snížit účty a využít vlastní výrobu lépe než pouhým přetokem do sítě za směšnou cenu. Typický příklad: rodiče mají dům s fotovoltaikou, dospělé dítě bydlí v bytě v Praze, rodina má ještě chalupu. Spotřeba nesedí s výrobou. Přes den panely vyrábějí, ale byt bere elektřinu večer. Sdílení to nevyřeší magicky. Distribuční poplatky nezmizí. Ale část obchodní složky může dávat větší smysl než prostý výkup.

Firma řeší jiný problém. Potřebuje cenu, plánovatelnost a ESG reporting, který už dávno není jen ozdoba výroční zprávy. Pokud má sklad, provozovnu, administrativní budovu a výrobu na různých místech, může sdílení zapadnout do širší energetické strategie. Tady už se hodí řízení spotřeby, monitoring, práce se spotovými cenami a někdy i bateriové úložiště. Více k bateriím a akumulaci rozebírá BESS Global Blog, hlavně u větších projektů, kde se počítá každá čtvrthodina.

Obec má ještě širší motivaci. Může posílat elektřinu ze střechy školy do úřadu, knihovny nebo čistírny. Může zapojit bytové domy. Může si lépe řídit provozní náklady. Pro obce a města existuje praktický přehled na stránce pro obce a města. A základní orientaci v celém modelu nabízí také Smart Energy Share.

Sdílení elektřiny roste rychleji, než čekali skeptici

Když se v Česku spouštělo sdílení elektřiny, část lidí čekala administrativní trápení a pár nadšenců s tabulkou v Excelu. Jenže čísla se posunula rychle. Podle dostupných údajů EDC bylo ke konci roku 2025 zapojeno téměř 40 tisíc účastníků a celkový objem sdílení překročil 60 GWh. V létě 2026 už média s odkazem na EDC uváděla více než 160 GWh nasdílené elektřiny, přes 48 tisíc účastníků, téměř 30 tisíc skupin sdílení, přes 31 tisíc výrobních míst a více než 52 tisíc odběrných míst.

To je pořád malý zlomek celkové české spotřeby. Vedle 59 TWh netto spotřeby elektřiny za rok 2025 vypadá 160 GWh jako kapka. Jenže pozor. U nových energetických služeb není první fáze o objemu, ale o schopnosti trhu naučit se nový režim. Registrace, alokační klíče, datové vyhodnocování po čtvrthodinách, odpovědnost za odchylku, smlouvy, měření. To všechno jsou nudné věci. A právě nudné věci rozhodují, jestli inovace přežije kontakt s realitou.

Od 1. srpna 2026 se navíc rozšířila role EDC o další služby související s akumulací a agregací technické flexibility. To je nenápadná, ale důležitá změna. Sdílení elektřiny už není osamocená disciplína. Začíná se propojovat s bateriemi, řízením spotřeby, flexibilitou a obchodováním na trhu. Praktické návody a kalkulace k tomu průběžně rozebírá ShareElectric.cz. Pro běžného zákazníka z toho plyne jednoduché pravidlo: nestačí mít panel. Vyhrává ten, kdo umí elektřinu správně načasovat.

Politici slyší jádro, trh slyší flexibilitu

Veřejná podpora jádra je pro politiky lákavá. Dá se snadno říct: lidé chtějí jaderné bloky, tak je postavíme. Jenže energetika není anketa v mobilu. Nový blok znamená roky příprav, stavební řízení, dodavatelské smlouvy, financování, úrokové riziko, palivo, bezpečnostní dohled a připojení do soustavy. Navíc se bavíme o investici v řádu stovek miliard korun. Každé zpoždění bolí. Každá chyba bolí ještě víc.

To ale neznamená, že jádro nedává smysl. Naopak. Pokud chce Česko udržet průmysl, snížit emise a nepřijít o stabilní výrobu po útlumu uhlí, nové jaderné zdroje budou těžko nahraditelné. Jen nesmí vzniknout iluze, že jádro samo zachrání všechno. Reaktor nevyřeší přetoky ze solárních střech v červnu v poledne. Nevyřeší lokální přetížení distribuční sítě. Nezajistí, aby domácnost posunula spotřebu bojleru do levnější hodiny. Tady nastupuje digitalizace, chytré měření a flexibilita.

Proto je dobré číst průzkum jinak než jako referendum „jádro versus soláry“. Veřejnost ve skutečnosti říká: chceme bezpečný mix. Stabilní základ, domácí výrobu, obnovitelné zdroje tam, kde fungují, a menší závislost na dovozu. To je dospělý postoj. Možná dospělejší než řada politických debat, kde se pořád hraje na jeden vítězný zdroj. Energetika není fotbalová liga. Tady nestačí fandit jednomu týmu.

Soběstačnost nebude levná, ale závislost bude dražší

Česká energetická debata se často zasekne na slově cena. Kolik bude stát nový jaderný blok? Kolik bude stát síť? Kolik bude stát podpora obnovitelných zdrojů? Kolik bude stát baterie? To jsou správné otázky. Jen mají druhou polovinu, která se říká méně ochotně. Kolik bude stát nedostatek elektřiny? Kolik bude stát dovoz v době, kdy Německo, Polsko, Slovensko i Rakousko řeší vlastní špičky? Kolik bude stát průmysl, který kvůli cenám energie ztratí konkurenceschopnost?

Energetická soběstačnost není romantický návrat na dvorek s vlastním generátorem. Je to schopnost státu, firem a domácností snížit zranitelnost. Velké zdroje k tomu patří. Malé zdroje také. Sdílení elektřiny, baterie, flexibilita a spotové řízení nejsou módní doplňky. Jsou to nástroje, jak z každé vyrobené megawatthodiny dostat víc užitku.

Kontroverzní předpověď? Do roku 2030 už nebude hlavní otázka znít, kdo má levnější silovou elektřinu v ceníku. Důležitější bude, kdo umí řídit spotřebu, sdílet přebytky, pracovat s daty a nepouštět energii oknem. Češi už veřejně řekli, že chtějí jádro a soběstačnost. Teď přijde horší část. Zaplatit to, povolit to, postavit to a naučit se elektřinu používat chytřeji než dřív.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz Spotřeba roste, výroba padá a šéf Nokie bije na poplach: ... Vice o soláry se