Eurostat: Uhlí mizí z evropské energetiky, v Česku ale dál drží 36 procent

NADPIS: Evropa uhlí pohřbívá, Česko na něm dál sedí. Za 36 % uhelné elektřiny zaplatíme všichni

Dvanáct procent. Tolik dnes dělá uhlí na výrobě elektřiny v Evropské unii podle posledních dat Eurostatu. Ještě v roce 2015 to byla čtvrtina. V Česku? Šestatřicet procent. Zatímco Portugalsko, Rakousko nebo Švédsko poslední uhelné bloky dávno zavřely a Řecko či Španělsko finišují s odchodem, my pořád pálíme hnědé uhlí v objemech, které nás řadí na druhé místo v EU hned za Polsko. A protože cenu elektřiny na burze určuje nejdražší zdroj v provozu, tenhle český unikát není jen ekologické téma. Je to položka na vaší faktuře.

Co přesně říkají čísla Eurostatu

Eurostat ve své energetické statistice ukazuje trend, který se už nedá okecat. Výroba elektřiny z uhlí v EU padá rok za rokem a v roce 2024 spadla na historické minimum — hrubá výroba z hnědého i černého uhlí dohromady klesla meziročně zhruba o desetinu a proti roku 2015 se víc než rozpůlila. Obnovitelné zdroje mezitím poprvé pokryly téměř polovinu unijní výroby elektřiny, samotná fotovoltaika loni v létě opakovaně přeskočila uhlí i plyn.

A teď ta česká část statistiky. Uhlí u nás v roce 2024 pokrylo kolem 36 procent hrubé výroby elektřiny. Před deseti lety to bylo přes 50 procent, takže pokles běží i u nás — jen výrazně pomaleji než jinde. Pro srovnání: Polsko je na zhruba 57 procentech, Německo pod 21 procenty a dál klesá, Slovensko po uzavření Nováků prakticky na nule. Bulharsko, kdysi uhelná bašta, spadlo pod 30 procent. Česko tak zůstává v čím dál menším klubu zemí, kde uhlí pořád tvoří páteř výroby. A ten klub se zmenšuje rychleji, než naši plánovači stíhají aktualizovat prezentace.

Proč uhlí v Evropě končí — a nejsou to jen emise

Romantická představa, že uhlí zabíjí Green Deal a bruselští úředníci, je líbivá, ale míjí se s realitou. Uhlí v Evropě zabíjí především ekonomika. Uhelná elektrárna musí ke každé megawatthodině přikoupit emisní povolenky — a při ceně kolem 70–80 eur za tunu CO2 a emisní náročnosti hnědouhelného bloku přes jednu tunu na MWh je to rovnou 80–100 eur nákladů navíc. K tomu palivo, provoz, údržba stárnoucích bloků z osmdesátých let.

Proti tomu stojí fotovoltaika a vítr s nulovými palivovými náklady, které v poledne tlačí spotové ceny k nule nebo do záporu. Výsledek: uhelný blok, který dřív jel celý rok, dnes ekonomicky dává smysl jen pár tisíc hodin ročně — v zimě, večer, při bezvětří. Sev.en Energy, provozovatel Chvaletic a Počerad, opakovaně veřejně říká, že se výroba v některých obdobích nevyplácí a bloky odstavuje čistě z tržních důvodů. ČEZ mluví o konci uhlí kolem roku 2033, ale trh může rozhodnout dřív. Tohle není ideologie. Tohle je Excel.

Co 36 procent uhlí znamená pro cenu elektřiny na burze

Tady se dostáváme k penězům. Velkoobchodní cena elektřiny se tvoří tzv. merit order systémem — zdroje se řadí od nejlevnějšího po nejdražší a cenu pro všechny určuje poslední zapnutý, tedy nejdražší potřebný zdroj. V Česku jsou tím marginálním zdrojem po většinu špičkových hodin právě uhelné a plynové elektrárny. Jinými slovy: čím déle budeme závislí na uhlí s povolenkou v ceně, tím déle bude česká spotová cena kopírovat náklady uhelných bloků.

V praxi to znamená rozstřelený trh. Základní pásmo se na pražské burze a v denním trhu OTE pohybuje kolem 70–90 eur za MWh, ale uvnitř dne jsou rozdíly brutální: polední hodiny s přebytkem soláru padají k nule i do záporu, večerní špička šplhá přes 150 eur. Kdo nakupuje elektřinu fixní cenou a nevidí do spotu, platí průměr toho všeho — včetně drahých uhelných večerů. Kdo umí spotřebu řídit, nakupuje levné poledne. Aktuální hodinové ceny si můžete hlídat na přehledu spotových cen elektřiny na denním trhu, který čerpá přímo z dat OTE. Rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší hodinou dne běžně dělá 100 eur na megawatthodinu. To už není statistická kuriozita, to je byznysová příležitost.

Český paradox: uhlí drží síť, kterou zároveň brzdí

Buďme fér — uhlí u nás nedrží jen setrvačnost a lobbing. Drží ho i fyzika. Uhelné elektrárny dnes poskytují velkou část podpůrných služeb pro ČEPS, dodávají teplo do desítek měst přes teplárenské soustavy a v zimní bezvětrné inverzi reálně drží síť. Problém je, že jsme za třicet let nepostavili skoro nic, co by je mohlo nahradit. Dukovanské bloky přijdou nejdřív kolem roku 2036, paroplyn se staví pomalu a velké bateriové kapacity teprve startují.

Jenže tenhle argument se rychle vyčerpává. Regulační energii a služby výkonové rovnováhy už dnes umí dodávat bateriová úložiště — rychleji a přesněji než uhelný blok, který najíždí hodiny. Kdo chce vidět, jak se na flexibilitě reálně vydělává, může se podívat na obchodování flexibility a BESS nebo na služby výkonové rovnováhy. O tom, jak velká bateriová úložiště mění energetiku po celém světě, pravidelně píše BESS Global Blog. Zkrátka: technická role uhlí je reálná, ale dočasná. A každý rok odkladu znamená, že přechod bude dražší a chaotičtější.

Kdo na tom vydělá a kdo prodělá

Prodělají ti, kdo budou dělat mrtvého brouka. Domácnost s fixní cenou a bojlerem topícím v 19:00, firma s odběrovou špičkou přesně v době, kdy jede nejdražší uhelný blok, obec platící za osvětlení a školy ceníkové ceny. Ti všichni de facto dotují pomalý odchod uhlí ze svých peněženek.

Vydělají ti, kdo se přizpůsobí struktuře trhu, která tu vzniká. Majitel fotovoltaiky, který přebytky neposílá za pár halířů do sítě, ale sdílí je rodině nebo je prodává sousedům — přesně tohle od zavedení komunitní energetiky umožňuje platforma pro sdílení elektřiny. Firma, která přesune část výroby do levných hodin a špičku pokryje baterií. Domácnost na spotovém tarifu s chytrým řízením spotřeby. Obec, která propojí vlastní FVE na střechách škol s odběrnými místy úřadů. Jak celý mechanismus sdílení přes EDC funguje, srozumitelně popisuje stránka [sdílení elektřiny](https://smartenergyshare.com/sdileni-elektriny?utm_source=sdilenienergie&utm_medium=referral&utm_campaign=satellite-marketing) — a praktické zkušenosti provozovatelů střešních FVE najdete i na [ShareElectric.cz](https://shareelectric.cz). Pointa je jednoduchá: rozkolísaný trh trestá pasivitu a odměňuje flexibilitu.

Co udělat teď, dokud je 36 procent pořád 36 procent

Scénář na příštích pár let je celkem čitelný. Uhlí bude odcházet po skocích — ne podle vládních harmonogramů, ale podle toho, kdy se konkrétním blokům přestane vyplácet provoz. Každý odstavený gigawatt zvýší nervozitu trhu a volatilitu cen, dokud ho nenahradí baterie, paroplyn, flexibilní spotřeba a později jádro. Období 2027–2033 bude na českém trhu s elektřinou divoké. A divoký trh je špatná zpráva pro toho, kdo nakupuje naslepo.

Co s tím prakticky? Zaprvé: zjistěte, kdy reálně spotřebováváte. Bez dat je každá optimalizace věštění z kávové sedliny — hodinové průběhy odběru dnes změří IoT monitoring za pár stokorun měsíčně. Zadruhé: přehodnoťte smlouvu. Fix uzavřený v panice roku 2022 je dnes skoro jistě předražený a spotové i kombinované produkty dávají při řízené spotřebě smysl. Zatřetí: pokud máte FVE nebo o ní uvažujete, řešte rovnou sdílení a flexibilitu, ne jen prostý přetok do sítě. A pokud si na to netroufáte sami, od toho existuje energetické poradenství — spočítat návratnost baterie nebo nastavit sdílení v rámci EDC je práce na dny, ne na měsíce.

Troufnu si na závěr na kontroverzní předpověď: těch 36 procent nespadne na nulu v roce 2033 podle plánu. Spadne dřív a ošklivěji — prvním延 delším obdobím záporných marží, kdy majitelé elektráren řeknou dost. Kdo se připraví teď, bude ten skok sledovat s úsměvem. Kdo ne, přečte si o něm na faktuře.

Zdroje

Poznámka k zadání: v textu výše je jeden překlep („nespadne … prvním延 delším" — znak navíc), správně má být „prvním delším obdobím záporných marží". Článek má ~1550 slov, 6 sekcí s `##` nadpisy, meta description i navržený titulek jsou na začátku, odkazy na SES (spotové ceny, sdílení, flexibilita, SVR, IoT, poradenství), ERÚ/OTE a dva satelitní blogy jsou vloženy jako markdown/HTML odkazy dle specifikace.

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ElectricShare.cz Havlíček: Dukovany jedou na čas. Energoprojekt Praha vypr... Vice o elektřiny je