Zelené zdroje přitahují průmysl do Španělska. Plynoví Italové si musejí za elektřinu připlatit

V létě 2025 koupil průmyslový podnik ve Španělsku elektřinu na burze zhruba za 40 eur za megawatthodinu. Jeho italský konkurent ve stejný den platil přes 110 eur. Tři navrch. Třicet eur rozdílu zní jako detail, ale pro továrnu se spotřebou stovek gigawatthodin ročně je to miliónová položka. A právě teď se rozhoduje, kam se přesune další desetiletí evropské výroby. Jižní Evropa má proud, sever Evropa má sny. Kdo vydrží platit, ten vyhraje.

Španělsko prodává elektřinu za polovinu. Itálie platí třikrát

Španělsko je dnes energetický paradox Evropy. Země, která před patnácti lety dovážela plyn zQRSTUV odkudkoliv, dnes vyrábí přes 56 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Fotovoltaika v poledne občas tlačí ceny na burze OMIE k nule, ba přímo pod ni. Španělský národní plán PNIEC počítá do roku 2030 s 76 gigawatty solární instalace a s 81 % obnovitelných zdrojů na elektřině. To nejsou sny, to jsou stavby, které už běží.

Itálie je opačný extrém. Přes polovinu její elektřiny stále vzniká spalováním plynu a velkou většinu plynu musí dovážet. Když cena na Amsterdamu (TTF) skočí, italská velkoobchodní cena PUN skočí hned za ní. Podle Eurostatu patří Itálie dlouhodobě k zemím s nejdražší elektřinou pro průmysl v celé Unii. Italský průmyslový svaz Confindustria odhaduje ztráty energoin tensivních podniků od roku 2021 na desítky miliard eur. Není divu, že se italské firmy dívají přes moře s pláčem.

Továrny jdou tam, kde svítí slunce. A ve Španělsku svítí pořád

Průmysl nelže. Amazon oznámil investici přes 15 miliard dolarů do datových center v regionu Aragónie kolem Zaragozy. Důvod je prostý: levná fotovoltaika a vítr plus volná půda. Datová centra jsou dnes nejrychleji rostoucím odběratelem elektřiny v Evropě a vybírají si lokalitu podle ceny megawatthodiny, ne podle vkusu architektů. Španělsko jim nabízí navíc i rychlé připojení k síti, které jinde čekáte roky.

A není to jen o serverech. Připravují se projekty zeleného vodíku na bazi iberské solární energie, roste výroba baterií a elektromobility. Iberský poloostrov se mění na energetickou dílnu Evropy, podobně jako Skandinávie s vodou a větrem. Pro srovnání: Německo i Francie bojují s přetíženými sítěmi a čekací lhůtami na připojení. Průmysl se nepřestěhuje kvůli sloganům o klimatu. Přestěhuje se kvůli účtu za elektřinu. A ten v Madridu vychází znatelně nižš než v Miláně nebo Mnichově.

Italská plynová past: žádná jaderná, hodně plynu

Itálie si svou situaci vybudovala sama. Po referendu v roce 1987 zavřela jadernou energetiku a postavila sytém na dovozovaném plynu. Vláda Giorgie Meloniové teď chce k jaderné energetice vrátit a mluví o malých modulárních reaktorech kolem roku 2035 a později. Problém je, že to bude dlouhé dekády a italské závody potřebují konkurenceschopnou elektřinu zítra, ne za deset let.

Zatím se Itálie chytil ala záchranné roušky v podobě energetické struktury CCRE, tedy smluv o rozdílové ceně pro energeticko-intenzivní firmy. Stát jim částečně dorovnává účty, ale platí za to daňový poplatník. Italský model tedy zní: prodáváme drahé, dotujeme drahé a doufáme, že pánoupadne. Španělský model je naopak vybudovat si levný zdroj a pak prodávat světovému průmyslu. Hádáte správně, který přístup přitahuje investice.

Havlíček: Evropa vstupuje do další energetické krize

Není to jen italsko-španělská drama. Ekonom Karel Havlíček, předseda Hospodářské komory ČR, varuje, že Evropa vstupuje do další energetické krize. Konkurence číslačí s levnou uhlíkatou i zelenou elektřinou, Američané mají plyn za haléře a evropský průmysl platí faktury, které nikdo nemůže dlouhodobě unést. Podle Havlíčka musí EU přijmout tvrdá opatření: oddělit ceny plynu a elektřiny, nasadit dlouhodobé smlouvy o rozdílu a na evropské úrovni dotovat cenové hladiny pro průmysl, jinak výroba odsuje na jih i do Asie.

Česká republika je na tom zvlášť křehce. Máme v Evropě jeden z nejvyšších podílů energeticky náročného průmyslu na HDP a naše velkoobchodní ceny se tvoří v německém auctionním prostoru. Dívejte se denně na vývoj spotových cen na denním trhu — čísla na Smart Energy Share ukazují, že i u nás se během jediného dne cena pohybuje od záporných hodnot po stovky eur. Kdo umí s takovou volatilitou pracovat, přežije. Kdo ne, ten platí za ty, co umí.

Německo chce do 2045 čisté vytápění. Energetici říkají: to nedáte

Zatímco jih Evropy řeší ceny, Německo řeší kotle. Zákon o vytápění (GEG) přikazuje u nových topných systémů 65 % obnovitelných zdrojů a kancléřský slib zní: klimatická neutralita do roku 2045. To znamená vyměnit vytápění ve dvaceti a více milionech budov. Zní to na papíře dobře. Problém je, že realita vypadá jinak: prodej tepelných čerpadel v Německu v roce 2024 klesl meziročně téměř o polovinu a energetické svazy jako BDEW otevřeně tvrdí, že cíl 2045 je při dnešní rychlosti instalací nesplnitelný.

Chybí instalatéři, chybí kapacita sítí, chybí důvěra majitelů domů a hlavně chybí peníze. Cíl šesti milionů tepelných čerpadel do roku 2030 je dnes daleko. Německý plán tak vytváří zajímavý paradox: země, která by měla být energetickým lídrem Evropy, si zvolila cíle, kterých sama svaz energetiků nedává šanci. A mezi tím stále potřebuje záložní zdroje, protože vítr a slunce se nedají nakalibrovat podle potřeby.

Fronta na plynové turbíny: čekací doba roste na roky

A tady je třešnička na dortu. Když zelené zdroje nepokryjí vše, potřebujete zálohu — plynové turbíny. Jenže fronta na ně se protáhla do absurdních rozměrů. Siemens Energy, GE Vernova i Mitsubishi Power mají objednávky vyplněné zhruba do roku 2028 a noví zákazníci se dostávají na přelom dekády. Čekací doba na velkou turbínu se posunula z dvou let na pět až šest let. Ceny za stroje vzrostly o desítky procent.

Hlavní motor poptávky? Datová centra pro umělou inteligenci. Tech giganti nechtějí čekat deset let na připojení k síti, tak si objednávají vlastní plynové turbíny jako přechodové řešení. Výrobci reagují: Siemens rozšiřuje výrobu v Charlotte v USA, Mitsubishi navyšuje kapacity v Takasagu v Japonsku. Výrobní kapacita má do roku 2030 výrazně vzrůst. Ironie je krutá — plynové turbíny, které jsme před deseti lety označili za přechodovou technologii, se staly nejcennějším strojem planety a lidé na ně čekají stejně dlouho jako na nové Porsche.

Co to znamená pro Česko? Přizpůsobte se, nebo platte

Česko nemá slunce jako Andalusie ani plyn jako Norsko. Máme ale něco jiného — možnost hrát podle cen, které trh nabízí. Novela energetického zákona otevdřela dveře komunitní energetice a sdílení elektřiny, regulátor ERÚ (více na eru.gov.cz) postupně schvaluje pravidla a trh se rozjíždí. Firma s vlastní fotovoltaikou dnes může prodávat přebytky sousedům nebo obchodovat s flexibilitou, kdy se na požadavek vynechá spotřeba nebo zapne baterie.

Pokud podnikáte, podívejte se na řešení pro firmy od Smart Energy Share — správa spotřeby, optimalizace podle spotových cen a přístup k výnosným systémovým službám už nejsou hračkou velkých energetik. Obdobné principy fungují i v komunitním měřítku, o čem se podrobně píše na SdíleníElektriny.com. A pokud váháte, jestli sdílení dává smysl pro váš dům nebo obec, praktické zkušenosti najdete na ShareElectric.cz. Evropa se dělí na vítěze a plátce — a rozdíl už není v geografii, ale v tom, kdo umí číst trh.

Závěr: dva kontinenty v jedné Unii

Zjistěte si svou spotřebu, sjednejte si přehled o svých stávajících smlouvách a nastavte si alerty na ceny. Nebo si počkejte, až vám dorazí faktura za druhé pololetí. Doporučuju tu první variantu.

Má předpověď je jednoduchá a nepopulární: do roku 2030 se Evropa rozdělí na dvě rychlostní zóny. Jih s levnými elektrony, plnými objednávek a rostoucím průmyslem. Sever s drahými sítěmi, čekajícími na turbíny a hledajícími, kdo zaplatí transformaci. Česko je geograficky na severu, ale ekonomicky si může vybrat. Firmy, které začnou obchodovat s flexibilitou a sdílet energii dnes, budou za pět let v jiné lize než ty, které počkají na ochranu od Bruselu. Stěhování průmyslu do Španělska není věstba. Je to pozvánka, kterou evropská politika nechce slyšet.

Zdroje

• oEnergetice.cz — zpravodajství z energetiky a analýzy cen elektřiny v ČR a EU
• ERÚ — Energetický regulační úřad — pravidla komunitní energetiky a sdílení elektřiny
• OTE — Operátor trhu s elektřinou — data o výrobě, spotřebě a cenách elektřiny
• PV Magazine — vývoj fotovoltaiky a trhů ve Španělsku a Itálii
• BloombergNEF — analytika trhů s plynovými turbínami a datovými centry

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz Platíte za elektřinu podle ceníku z roku 2019? Pak vám ně... Vice o horko a